Konečně jsem se dokopal k sepsání prosincového focení, při kterém jsme si s Tritiem opět užili mnoho legrace.
Tentokrát jsme pracovali na sněhu v noci a mrazu. Nic lepšího si nemůžete pro focení vybrat a to platí pro obě strany. Trpí nejen technika, ale hlavně lidé, na kterých je to navíc na fotkách pekelně vidět, protože po hodině člověk promrzne, tváře, nos a ruce zčervenají, ať chcete nebo ne. Navíc toho dne bylo snad nejhůř, od rána sněžilo a na silnicích sajrajt a klouzačka. Mě došla voda v ostřikovači a při stisknutí páky to cvaklo a přimrzlá a kapota motoru se odmítla otevřít. Prima, zpátky pojedu s odjištěnou haubnou. Nic lepšího jsem si nemohl přát.
Naštěstí se dalo zaparkovat cca 300m od místa focení, takže přenos techniky, vybavení a kostýmů nebyl tak hrozný. Prošli jsme údolíčkem i tunely a hledali správné místo, protože tam, kde jsme původně chtěli fotit, byl příšerný průvan a to pro oheň není vůbec dobré. Prošli jsme tedy tunelem do druhého, který byl na konci zavalen, a tam jsme se rozhodli fotit. I z toho důvodu, že byl před ním malý plácek s pobořenou cihlovou zdí, hezké to místo pro první focení. Rozmístil jsem světla, udělali jsme pár zkušebních fotek a po menším přemístění záblesků jsme se na to vrhli. Zbytek fotek pak uvnitř tunelu. Těsně před koncem došli baterie v blescích, tak jsme přešli na jeden a druhá baterie se dobíjela. To byla škoda, protože jsem musel fotit na delší čas a tudíž už byl oheň mázlý a ztratila se z něj kresba. Ale i tak mě překvapilo, že baterie v blesku, které podle manuálu měly vydržet 300 záblesků na plný výkon, vydržely necelých 500 na vyšší výkon s rozsvíceným pilotním světlem.
Po focení jsme zjistili, že auta zaparkovaná v mírném kopečku stojí na ledu, který tam během večera vznikl, takže nastal problém s odjezdem, naštěstí jsme využili starý koberec. Ještě jednou jsem se pokusil otevřít kapotu a ejhle, povedlo se. Dolil jsem vodu a vyrazili jsme k domovům s pocitem, že se vše nakonec podařilo.